dunaj

Mind

TÝDEN.CZ

23. 6. 2018
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Vítězství na dálničním vrakovišti

Autor: Jana Ivanová

21.03.2008 14:17

Je to pár týdnů. Vracela jsem se z Prahy a na Vysočině začalo hodně hustě sněžit. Nebylo vidět na pár metrů. Nejbělejší bílá tma, jakou si umíte představit. Nejsem ani řidič začátečník, ani strašpytel. Sice zatím žiji v naději, že nemám žádné body za překročenou rychlost, ale kdoví. Zpomalila jsem, dala si větší rozestup a jela v pravém pruhu v zástupu zhruba stejně jedoucích. Odhaduji tak sedmdesátkou nebo osmdesátkou. Rychleji se nedalo jet. Ukázalo se, že řidiči kamionů si něco takového nemyslí. A tak nás předjelo aspoň osm nebo deset kamionů. Pěkně zostra, určitě více než stovkou. Nadávky, které jsem jim adresovala, nejsou ve slušné společnosti publikovatelné. Včera jsem si na ony pány řidiče kamionů a jim podobné frajery vzpomněla. Nepochybuji, že nějaký takový „týpek“ zpestřil cestu do Prahy a zpět tisícům lidí. Zároveň se zasloužil o prověření záchranného systému na Vysočině, obnovení vozového parku nejedné firmy i jednotlivců a připravil pojišťovny o pěkné peníze. Mě osobně připravil o 150 Kč a asi hodinu a půl času. Vyšla jsem z toho výborně.

Občas totiž udělá člověk úplnou náhodou to nejsprávnější rozhodnutí. To přesně se mi podařilo ve středu a spustil se tím řetězec různých drobných událostí. Na čtvrtek jsem měla naplánovanou cestu do Prahy. Jezdím téměř bez výjimky autem, ale tentokrát mě napadl autobus. Pohybovala jsem se totiž po Praze opravdu jen v úplném centru. Autobus byl tedy lepším řešením. Na poslední chvíli jsem si pořídila lístky na autobus a ve čtvrtek ráno vyrazila. Začátek byl krušný a nadávala jsem si ošklivými jmény.  Musela jsem vstát o téměř hodinu dříve a usedla jsem v 6:00 v promrzlém žlutém autobuse s báječným servisem. Nabízená káva, úsměvy, obsluhující slečna a nabízené tiskoviny mě nehřály. Naštěstí po dvaceti minutách jízdy se dokonce dalo sundat kabát a cesta proběhla hladce. V poledne mi přišla esemeska: „Zruš lístky na autobus a jeď vlakem. Dálnice je neprůjezdná“. Hned mi ta ranní zima a hodinka navíc přišla banální. Následovalo další náhodné správné rozhodnutí. Už v poledne jsem si na hlavním nádraží koupila lístek na vlak. Odpoledne už by se mi to v Holešovicích těžko podařilo. Vlakem chtěli jet všichni a dráhy měly opravdové žně. Tolik cestujících snad v jednom dni ve směru na Brno nikdy nepřepravili. Nakonec zvládli rozlousknout problém jménem prodej jízdenek docela podařeně. Jízdenky se daly kupovat i u průvodčího. Bez přirážky. Ve vlaku bylo nesnesitelné a navíc neregulovatelné vedro. Nevím, co je horší. Ranní zima v autobuse po čase přešla v normální teplotu, vedro setrvalo. V Brně jsem byla jen o deset minut později než plánovaný autobus.

Zpoždění deset minut se mi zdá na katastrofální zprávy o mnohahodinových zpožděních nicotné. Co se mi nezdá nicotné, je cena lístku. Jízdenka stála 314 korun. Autobus stojí dvě stovky. České dráhy tak náhodným cestujícím ukázaly, že s nimi opravdu nemají jezdit. Cesta tam i zpět vyjde na 628 korun. Přidám stokorunu a mám zaplacenou naftu. Existují prý všelijaké zákaznické karty a slevy. Asi opravdu nejsem ten správný zákazník Českých drah. Nechci si pořizovat žádné kartičky, odevzdávat někomu osobní údaje, případně si kupovat jízdenku pár dní předem. Na to prý také existuje sleva. Myslím si, že České dráhy jsou smutným vítězem včerejší kalamity. Jednorázově podnik vydělal, dlouhodobě ztratil. Hodně lidí si včera uvědomilo, že jezdit vlakem mezi Brnem a Prahou je značný luxus.

Včerejšek ukázal ještě jednu věc. To, co je běžné v zahraničí, se stalo skutkem i na Vysočině. Hasiči a dobrovolníci podle zpráv z médií rozdávali čaj, deky a pomáhali uvízlým řidičům dotankovat, aby si mohli zatopit. Zdá se, že se blýská na lepší časy i v nepohodě.

Závěrem mám pár námětů pro předcházení podobných kolapsů.

  1. Vláda by měla ihned začít jednat s mobilními operátory. V podobných situacích by všichni tři operátoři IHNED a bez jakéhokoliv prodlení rozesílali esemesky na všechna mobilní čísla, která by „byla přihlášena“ na dálnici a v jejím okolí. Kolaps nastal nejen kvůli nehodám, ale hlavně proto, že řidiči nebyli varováni, aby na dálnici nevjížděli. Je to levné, rychlé, spolehlivé. V tak mimořádných situacích by to přece nemohl být problém. Chápu, že operátoři by svými esemeskami nezasáhli jen řidiče na dálnici, ale i lidi kolem dálnice. Pro ty je však také zajímavé vědět, jaké mraky aut se naženou do jejich vesnic kolem příjezdových cest na dálnici. Třeba by stihli zahnat slepice a psy a varovat děti. Zelená vlna a navíc „tady a teď“ podle receptu paní Tachecí nestačí.
  2. Okamžité zavedení zákazu předjíždění kamionů v místech, kde jsou pouze dva pruhy. Kdo mi teď chce psát, že to není možné, nechť se jede projet po některé staré dálnici na území bývalého východního Německa. Tam to možné je a v mnohakilometrových úsecích. Tento zákaz ale bude třeba také kontrolovat. Na naší dálnici jeden takový nesmělý pokus je a kamiony tam předjíždějí zcela nerušeně.
  3. Začít kontrolovat důsledně technický stav kamionů při vjezdu na území ČR. Především váhu a stav pneumatik. Možné to je, stačí připomenout důsledné kontroly historických autobusů různých značek, které i s českými turisty Němci na své území nepustili. Vtipné bylo, že čeští turisté se zlobili  na německou policii, místo toho, aby jí vděčně poděkovali a vyříkali si to s českou cestovní kanceláří nebo dopravcem.
Mám ještě pár kreativních nápadů, pokud by ty tři výše uvedené nebyly realizovány. Jedním z nich je, že by vláda přece jen koupila všechna obrněná vozidla, která původně plánovala nakoupit. Státní půjčovny obrněnců by měly jedno stanoviště na kraji Prahy a druhé v Brně a byla by zavedena kyvadlová doprava, která by zajišťovala bezpečný transport obyvatelstva po dálnici. I když nevím, jestli by obrněnec přečkal srážku s kamionem.

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.08

Diskuze

Jana Ivanová

Co mě napadá...
PA070784.jpg
Oblíbenost autora: 7.85

O autorovi

Myslím, že jsem normální, ale to si asi myslíme všichni

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Kopie - HPIM1339down.jpg