dunaj

Mind

TÝDEN.CZ

16. 8. 2018
Rubrika: O cestách

Mniši v Barmě a Mandalay

Autor: Jana Ivanová

27.09.2007 11:54

V novinách s včera objevila fotka barmského mnicha ve věku klukovském za mřížemi. Má šíleně smutné a vyděšené oči a já od té chvíle myslím na Popo. A Barmu.

 

Popo se narodil v městečku mezi Rangúnem a Paganem v úplně obyčejné barmské rodině. Tím slovem obyčejné je třeba rozumět, že byla hodně chudá a zároveň bohatá na děti. Rodina by všem dětem nebyla schopna zajistit obživu. Už vůbec ne vzdělání. Tak se sotva pětiletý Popo ocitl v klášterní škole v Mandalay. Popo se naučil psát, číst, počítat, později i trochu anglicky. Dostal na místní poměry excelentní vzdělání. Naučil se také modlit a vůbec všemu, co patři k životu mnichů v Barmě. Nejsem buddhista a tak se dále omezím jenom na takové obyčejné světské věci v životě barmského kluka a mladého muže, mnicha..

 

Malí mniši se ničím neliší od světských kluků v Barmě a dokonce ani od našich kluků. Mají rádi balón. Popo určitě kdysi ve volném čase s malými kamarády mnichy hrál fotbal. Balón není jako ten náš, je takový menší spletený z jakéhosi proutí. Mnišský oranžový hábit určitě není nejpohodlnější fotbalový dres. Ti kluci to mají výborně zmáknuté. Šikovně zamotají šafránové roucho někde mezi pasem a koleny a hrají. Viděli jsme to na vlastní oči.

 

Popo se během let naučil řádně holit. Jeho ruce byly hlaďoučké, že by mu modelky mohly závidět. Další detaily pochopitelně nevím. Popo se nikdy nenaučil vařit. Naučil se odmala v doprovodu starších mnichů obcházet ostatní zbožné barmské rodiny a to jsou snad všechny. Takže brzy ráno seřadit do zástupu, misku do rukou a pochod začíná. Je to úžasný pohled na vyrovnané zástupy mnichů, jak sbírají milodary. Ještě úžasnější je, že i v oblastech, kde lidi žijí bez elektřiny a vodu berou kde se dá, nikdy nezapomenou připravit ranní rýži jako almužnu.

 

Popo nevídá svou původní rodinu. Je moc daleko. Vypadal, že je šťastný a spokojený se svým životem. Za svou rodinu považuje mnichy v klášteře, do kterého od dětství patří. Jeho okolí ho stejně jako ostatní mnichy považuje za autoritu. Jsou respektováni a lidé je mají rádi takovou zvláštní směsicí lásky a úcty.

 

V posledních dnech si na něho vzpomenu mnohem častěji než v uplynulých pár letech. Mrazí mě z fotek, kde je smutný barmský kluk, mnich, za mřížemi v cele. Přemýšlím jestli také Popo protestuje proti vojenské juntě. Docela se o něho bojím. On je totiž můj mnich. Už ani nevím, jestli si našel on nás nebo my jeho. Stalo se nám totiž to, co se stává lidem, kteří cestují sami bez cestovních kancelářích a průvodců. V klášteře v Mandalay jsme se dali dopoledne do řeči. Po chvíli se zeptal, jestli s námi může chodit a ukázat nám zajímavá místa. Mladí mniši to berou jako možnost konverzace a získávání informací z celého světa. A tak s námi Popo chodil a povídali jsme o všem možném. Ukázal nám nejzajímavější místa, která bychom nejspíše našli i bez něho. Přepustil nám třeba své mnišské místo v hromadném dopravním prostředku, takové místní varianty malého náklaďáku.  Bylo to sedadlo spolujezdce v kabině řidiče. Popo přistoupil na korbu k davu ostatních. A za chvíli už se na nás smál, protože se prodral až těsně za kabinu řidiče a dočasně tedy i naši. Během odpoledne jsme se dozvěděli ledacos o životě v klášteře, Barmě a vůbec lidech. On znal na začátku pouze jména několika fotbalistů a Havla. Na konci dne jsme si načrtli mapu Evropy, aby věděl odkud jsme. Nebylo to nijak těžké, protože věděl, kde je Itálie. S Popo nám bylo příjemně. Byl takové usměvavé pozitivní sluníčko. Jeho veselé oči posmutněly jenom na chvilku, když se dozvěděl, že druhý den do Mingunu pojedeme sami dva.

 

Zakončit to musím paralelou s naší českou kulturou. Začněme odpovědí na otázku, co z toho Popo měl, když s námi chodil. Nic, nechtěl si vzít vůbec nic. Platili jsme za něho pouze nějaké pití, které jsme si dávali také a něco malého k snědku. Bral to jako almužnu, kterou dostává i od místních. My tak máme, aniž jsme to plánovali, nějaké malinkaté plus u Buddhy. Jsem přesvědčená, že Popo je mezi mnichy, kteří tento týden obrátili před vojáky a jejich příbuznými misky dnem vzhůru a odmítali od nich milodary přijímat. U nás by nestačilo misku obrátit dnem vzhůru. Museli by pořádně přitvrdit a některým lidem misky přímo omlátit o hlavu a třeba je i rozbít. Za tento týden mám pro barmské mnichy následující seznam adeptů. Paroubek, který nezvládá domácí rozpočet. Gross, od kterého by mniši převzali na dobročinné účely jeho nevysvětlitelné akcie.Topolánek a Talmanová, protože nevědí. odkud mají maličkost, obrovské Volvo. Bohužel, pokud si dobře vzpomínám, ty misky vypadaly, že jsou plastové.

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.88

Diskuze

Jana Ivanová

Co mě napadá...
PA070784.jpg
Oblíbenost autora: 7.85

O autorovi

Myslím, že jsem normální, ale to si asi myslíme všichni

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Kopie - HPIM1339down.jpg