dunaj

Mind

TÝDEN.CZ

21. 10. 2018
Rubrika: O filmu

Emoce, vztahy, nemanželské děti a kilogramy navíc

Autor: Jana Ivanová

15.09.2007 21:36

Jsou to úplně obyčejné příběhy lidí kolem nás. Možná že ty lidi osobně známe, možná je známe jen z vyprávění.

Manželé po třicítce, kteří nemohou mít děti. Ona úzkostlivá hospodyňka, toužící po dítěti. Stejně pečlivě jako si měří bazální teploty a sleduje plodné dny, uklízí a pečuje o domácnost. On lékař (lze nahradit jakoukoliv jinou profesí, protože to není podstatné), se k ní chová jako gentleman. Jen jí malinko tají, že má dávno nemanželské dítě s někým jiným a má vlastně dvě domácnosti. Takže to žádný gentleman nakonec vůbec není.

Maminka výše zmíněného lékaře. Nemanželské dítě syna nepovažuje za žádný problém, Vždyť by jinak neměla vnučku  Navíc je to přece její synáček. Zato manželovi neodpustí nejmenší drobnost. A nějakou pletku z doby před dvaceti let už vůbec ne.

Nevěrná a zároveň finančně dobře zajištěná manželka. Po několikáté těhotná s jiným. Manžel se tváří, že o tom neví a v zájmu rodiny, křtí jedno miminko kukaččí mámy za druhým v kostele. Je pokrytec? On to tak nevnímá. Je přece úspěšný muž, který má úžasnou a spořádanou rodiny. A ty cizí děti má snad i rád a přijímá je jako vlastní.

 

Kluk, trochu bohém a umělec, a holka. Když spolu chodili, pařili možná nejednu noc až do rána. Ale teď jsou manželé a mají malé dítě. Najednou střih jako ve filmu. On nechce manželku jako parťačku pro flámy, ale hospodyňku, která vaří a uklízí. Ona se jen diví, taková přece není a nikdy ani nebyla. Co po ní vlastně chce.

 

Tyhle nejbanálnější a nejobyčejnější příběhy seskládal režisér Jan Hřebejk a scénárista Petr Jarchovský do filmu Medvídek. Film neřeší, co je správně a co je špatně. Neukazuje ani, kdo je kladný a záporný hrdina. Kritici a snad i hodně diváků jim vyčítají, že točí film, každý rok, že je to dějově prázdné a že se film nepokouší nic řešit ani vysvětlovat. Každý divák se musí rozhodnout sám, co je dobře a jak by to řešil on. V manažerské hantýrce se tomu při rozhodování říká případ s otevřeným koncem. Neexistuje a ani nelze nalézt jediné správné řešení. Film dává prostor pro přemýšlení a probouzí emoce. A kvůli emocím chodíme do kina. Někdo na horory, někdo na science fiction, jiný na detetivku a další zase na úplně obyčejnou generační zpověď Hřebejka a Jarchovského. Zpověď, která si nehraje na umění, které jsem však ani nečekala.

 

PS. Zvláštní poděkování Táně Wilhelmové. Hraje maminku na mateřské a nestydí se ukázat, že jí v době natáčení filmu po narození jejího vlastního dítěte ještě nějaký ten kilogram na váze přebýval. V době anorektických a vychrtlých modelek, které jsou považovány za symbol krásy, je to skoro jako počin roku v oblasti psychohygieny mladých žen a slečen.

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.61

Diskuze

Jana Ivanová

Co mě napadá...
PA070784.jpg
Oblíbenost autora: 7.85

O autorovi

Myslím, že jsem normální, ale to si asi myslíme všichni

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Kopie - HPIM1339down.jpg